Joey Low

Dva uprchlíci a jeden slib

Rodiče Joeyho Lowa byli uprchlíci. Jeho matka Hannah se narodila v Berlíně a do New Yorku se dostala ve čtrnácti letech poté, co její rodina prošla Belgií, Francií a Kubou. Jeho otec Eddy se narodil ve Vídni a do Ameriky přišel s rodinou v roce 1939, ve třinácti letech. Vzali se v roce 1949 a své děti vychovávali k vděčnosti vůči zemi, která je přijala.

Všechny děti poslali do Ramazu, židovské školy na Manhattanu s denní docházkou, aby poznaly své kulturní a náboženské dědictví. Low tam chodil od mateřské školy až do dvanácté třídy a poté nastoupil na Newyorskou univerzitu, stejně jako před ním jeho matka. To, co ho rodiče naučili, bylo podle něj prosté: úcta k přistěhovalcům a uprchlíkům, hrdost na židovský původ a hluboké pouto k Izraeli. „Tyto hodnoty ovlivnily celý můj život.“

Izrael, 1973

Ve třetím ročníku vysoké školy, v letech 1971 až 1972, Low studoval na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Když v říjnu 1973 vypukla jomkipurská válka, vrátil se do Izraele jako dobrovolník. Jak sám řekl, tato zkušenost upevnila jeho pouto k Izraeli na celý zbytek života.

2002: vysílat lidi, ne mluvčí

Na jaře roku 2002 zasahovaly sebevražedné útoky centra izraelských měst. Po pesachovém masakru v hotelu Park v Netanji 27. března zahájil Izrael operaci Obranný štít, kterou velká část světa odsoudila. Lowa netrápil jen teror, ale i způsob, jakým byl Izrael vykreslován: měl pocit, že média nevysvětlují, proč Izrael musí chránit své občany, a američtí turisté přestali přijíždět.

Usoudil, že když Američané nepřijedou do Izraele, mohou mladí Izraelci vyrazit do Ameriky. V dubnu 2002 přivedl na americké univerzity tři mladé Izraelce, později pak dva mladé muže, kteří právě bojovali v Dženínu. Během několika měsíců vedl pohovory se stovkami uchazečů a 48 z nich vyslal v trojicích na dvoutýdenní cesty po vysokých školách, kostelech, synagogách a středních školách. Všichni měli čerstvě po vojně a mluvili plynně anglicky. Spali na kolejích a žili po boku studentů. „Nechtěl jsem, aby tito mladí Izraelci americkým studentům jen přednášeli,“ napsal. „Chtěl jsem, aby se s nimi setkávali, žili vedle nich, naslouchali jim a navázali s nimi vztah.“

Tak vznikla organizace Israel at Heart. Za dvě desetiletí s ní více než tisíc mladých Izraelců procestovalo Ameriku, později i Evropu a Jižní Ameriku, pro něž Low hledal Izraelce ovládající místní jazyk. Od začátku zařazoval do každé trojice Izraelce etiopského původu, který mohl z vlastní zkušenosti mluvit o diskriminaci a odpovídat na tvrzení, že Izrael je státem apartheidu. Novinový článek o jeho práci označil členy delegací za „nejlepší velvyslance Izraele“.

Stipendium a nová generace

V roce 2006 Low navštívil profesora Uriela Reichmana, zakladatele IDC Herzliya, dnešní Reichmanovy univerzity, a nabídl stipendia pro izraelské studenty etiopského původu. Podmínky stanovil sám: výborná angličtina, služba v elitních armádních jednotkách a především vůdčí schopnosti. Program Israel at Heart nyní funguje dvacátým rokem. Absolvovalo jej více než 250 studentů, více než 45 jich studuje a každý rok nastupuje přibližně 15 dalších. Dnes jej vede Ester David, absolventka programu, která v roce 2002 vycestovala s Israel at Heart do Spojených států.

V témže roce udělilo IDC Herzliya Lowovi čestné členství „jako uznání jeho mimořádného přínosu izraelské veřejné diplomacii, budoucnosti Státu Izrael a židovského národa“. Působil také ve správní radě organizace Američtí přátelé IDC Herzliya a v Mezinárodní radě guvernérů organizace Hillel.

Screams Before Silence

Po 7. říjnu se Low stal výkonným producentem filmu Screams Before Silence, dokumentu z roku 2024 se Sheryl Sandberg o sexuálním násilí, kterého se během masakru dopouštěli teroristé Hamásu. Na Herzlijské konferenci v červnu 2024 uvedl, že film vznikl nezávisle: „Film byl nezávislý projekt; od vlády jsme si nevzali žádné peníze.“ Podpořil jej ze stejného důvodu, z jakého kdysi založil Israel at Heart: „Miluji Izrael, miluji ho celý život.“

Proč podporuje film Naza: Skutečný příběh

Low film Naza: Skutečný příběh veřejně podporuje a působí jako jeho poradce. Film stojí na myšlence, kterou se řídí už od roku 2002: nejpřesvědčivěji se Izraele dokážou zastat Izraelci, kteří byli přímo na místě a vlastními slovy vyprávějí, co viděli. Marina Naomi Smolyanov, jedna z mladých Izraelců, jejichž působení ve Washingtonu kdysi financoval, je nyní členkou filmového týmu.