Rukojmí ze 7. října: co Hamás udělal s 251 lidmi

Kolik jich bylo odvlečeno

Vzpomeňte si na první hodiny. Hamás a spojenecké teroristické skupiny 7. října 2023 překročily hranici z Gazy na jih Izraele a nikdo nevěděl, kdo chybí. Rodiny volaly do nemocnic a na armádní linky. Jména se objevovala na seznamech a mizela z nich, jak byla identifikována těla a jak byli lidé považovaní za unesené nalezeni mrtví ve svých domech. Rané oficiální údaje se pohybovaly kolem 200 až 240. Jewish Virtual Library zaznamenává, že první veřejný odhad přes 100 byl později revidován na 242 a pak na 251. Toto poslední číslo zveřejnily izraelské úřady a používají ho nyní hlavní média pro lidi odvlečené toho dne do Gazy. CNN ve vyšetřování zveřejněném ke třetímu výročí uvedla počet civilních obětí útoku přes 1 200 a informovala, že přivést rukojmí domů, živá i mrtvá, trvalo dva roky války a tři dohody o příměří.

Mezi 251 jsou lidé, kteří už byli mrtví, když byla jejich těla odnesena do Gazy, i lidé odvlečení živí. CNN s odkazem na izraelské představitele a rodiny rukojmích uvedla, že 206 z 251 bylo uneseno živých a že 40 z nich později zemřelo v zajetí: zhruba jeden z pěti. Izraelští vojenští představitelé a forenzní práce sdílená s rodinami podle téhož vyšetřování připsaly téměř polovinu těchto úmrtí věznitelům. Další úmrtí byla připsána zraněním, podmínkám zajetí nebo izraelské palbě a operacím. U několika se okolnosti možná nikdy plně nezjistí. Hamás na žádost CNN o vyjádření neodpověděl; Palestinský islámský džihád stanici sdělil, že „nezabíjí zajatce“. Forenzní a zpravodajská zjištění jsou izraelská a nikdo je nemohl nezávisle prověřit uvnitř Gazy. Věznitelé, kteří se především rozhodli držet civilisty v tunelech, nepředložili vůbec žádné důkazy.

Kdo to byl

Hamás nebral jen vojáky. Bral každého, koho našel. Kojence, děti, prarodiče, thajské zemědělské dělníky, lidi s dvojím občanstvím, negevské beduíny s izraelským občanstvím, vojáky mimo službu a mladé lidi, kteří přišli na taneční párty. Na hudebním festivalu Nova u kibucu Re’im podle Foundation for Defense of Democracies zabili Hamás a další teroristé více než 360 lidí. Návštěvníci festivalu, kteří doběhli do úkrytů u silnice, tam v bezpečí nebyli. Elija Cohen, později držený 505 dní, řekl CNN, že se se svou přítelkyní Ziv Abud schovával pod těly poté, co do přeplněného úkrytu byly vhozeny granáty. Byl naložen na pick-up s Hershem Goldbergem-Polinem a Orem Levym a odvezen do Gazy.

V kibucech na hranici s Gazou chodili teroristé dům od domu. Rukojmí byla odvlečena z Be’eri, Kfar Aza, Nir Oz, Nirimu, Cholitu, Nir Jicchaku, Magenu a dalších obcí. Z Nir Oz odvlekli Hamás a jeho spojenci dvaatřicetiletou Širi Bibasovou, její syny, čtyřletého Ariela a devítiměsíčního Kfira, a jejího manžela Jardena. Odvlekli také čtyřiaosmdesátiletého Odeda Lifšice, novináře a zakladatele kibucu, a jeho pětaosmdesátiletou manželku Jocheved. Z Be’eri odvlekli Eliho Šarabiho, jehož žena a dcery byly při útoku zavražděny. Z Kfar Aza odvlekli Emily Damari a Doron Steinbrecherovou. Některá z těchto jmen se stala známými po celém světě. Mnohá jiná ne.

Nebyli to jen Izraelci. Koncem října 2023 FDD s odkazem na izraelské představitele uvedla, že více než polovina tehdy odhadovaných 230 rukojmích měla cizí občanství, včetně 54 Thajců, 15 Argentinců, 12 Američanů a dalších, z nichž někteří měli dvojí občanství. Thajští dělníci pracovali v zemědělství v příhraniční oblasti. Čtyři lidé byli propuštěni díky katarskému zprostředkování ještě před jakýmkoli příměřím: Američanky Judith Raananová, 59 let, a Natalie Raananová, 17 let, 20. října a Jocheved Lifšicová a Nurit Cooperová 23. října, podle časové osy války od Anti-Defamation League. Jejich manželé zůstali v zajetí.

Co popsali ti, kdo přežili

Lidé, kteří vyšli ven, vyprávěli své příběhy izraelským médiím, v nemocnicích a později zahraničním novinářům. Podrobnosti každé cely se liší. Podmínky ne. Mnozí byli drženi pod zemí. V lednu 2024 Izraelské obranné síly oznámily, že v Chán Júnisu odkryly 830 yardů dlouhý tunel asi 20 metrů pod zemí s pěti úzkými celami, železnými dveřmi, matracemi a malými toaletami. Vyšetřovatelé uvedli, že DNA a další důkazy naznačují, že tam bylo drženo asi 20 rukojmích, včetně šestileté Emilie Aloni, jejíž kresby byly nalezeny uvnitř; ona a její matka byly propuštěny v rámci dohody z listopadu 2023. Mluvčí IDF Daniel Hagari řekl, že rukojmí snášela „tvrdé podmínky bez denního světla, v hustém vzduchu s málem kyslíku a v hrozné vlhkosti, která ztěžuje dýchání“. Šestileté dítě dvacet metrů pod zemí. K tomu Hamás své tunely postavil.

Jocheved Lifšicová po propuštění popsala únos jako „pekelný oheň, situaci, o které jsme si nemysleli ani nevěděli, že se v ní můžeme ocitnout“, podle dobového popisu jejích slov od FDD. Bylo jí 85 let. Mladší muži, držení mnohem déle, popsali pomalé hladovění. Elija Cohen řekl CNN, že většinu zajetí strávil v malém tmavém tunelu s Orem Levym, Elim Šarabim a Alonem Ohelem, s nohama spoutanýma motocyklovými řetězy, a dělili se o zbytky pity a fazole z konzervy. Přehled zveřejněných svědectví v Jewish Virtual Library zaznamenává totéž od dalších: Ofer Kalderon, držený 484 dní poté, co byl odvlečen z Nir Oz se dvěma svými dětmi, popsal špinavé matrace, týdny v úzkých tunelech a bití na cestě do Gazy. Navrácená rukojmí podle tohoto přehledu zhubla až o 55 liber.

Některé ženy popsaly sexuální obtěžování nebo napadení ze strany strážců. Ori Megidiš, izraelská vojákyně, kterou IDF zachránila 30. října 2023, později řekla, že se jí věznitel dotýkal pod záminkou kontroly zranění. Rom Braslavski, držený Palestinským islámským džihádem, řekl po svém propuštění v roce 2025 izraelskému Kanálu 13, že byl svlečen, svázán, hladověl a byl sexuálně napaden. To jsou jednotlivá svědectví, ne sčítání zkušeností každého zajatce. Vzorec však nestojí na jediném hlasu: hlad, tma, přesuny mezi domy a tunely a zajatci využívaní jako páka.

Dohoda z listopadu 2023

První velká výměna nebyla mírová dohoda. Bylo to výkupné. Po týdnech katarského, egyptského a amerického zprostředkování oznámily Izrael a Hamás koncem listopadu 2023 přerušení bojů, aby mohly být ženy, děti a dospívající vyměněny za arabské vězně držené Izraelem. Časová osa války od Anti-Defamation League zaznamenává, že v několika etapách bylo propuštěno 105 rukojmích, většinou žen a dětí, výměnou přibližně za 240 arabských vězňů, většinou odsouzených za násilné trestné činy. Přehled výměn vězňů v Jewish Virtual Library zaznamenává stejných 105, rozdělených na 81 Izraelců, 23 Thajců a jednoho Filipínce, a stejných 240 vězňů. Popis FDD později uvedl listopadová propuštění jako 81 Izraelců a 24 neizraelců, z nichž mnozí byli unesení zahraniční dělníci.

Přerušení bojů začalo 24. listopadu a bylo prodlouženo. Zhroutilo se na konci měsíce, když Hamás podle FDD odmítl předložit seznam zbývajících žen a dětí a obnovil raketovou palbu. Dohoda přivedla domů děti a mnoho žen. Nepřivedla domů většinu mužů, vojáky ani mrtvé. Boje pokračovaly. Během následujícího roku izraelské síly při zásazích zachránily hrstku živých rukojmích, mezi nimi Fernanda Marmana a Louise Hara z Nir Jicchaku v únoru 2024 a čtyři zajatce z Novy, Nou Argamani, Almoga Meira Jana, Andreje Kozlova a Šlomiho Ziva, z Nusejrátu v červnu. Vyprostily také těla z tunelů. Každá operace je zdokumentována IDF a průběžným zpravodajstvím FDD. Byly to výjimky. Většina zbývajících zajatců zůstala v Gaze.

Dohody z roku 2025 a mrtví

Druhá dohoda, zprostředkovaná za účasti USA, Kataru a Egypta, vstoupila v platnost v lednu 2025. American Jewish Committee, shrnující zveřejněné podmínky, uvedl, že Hamás měl v první šestitýdenní fázi propustit 33 rukojmích: ženy a děti, muže ve věku 50 a více let a zraněné civilisty, včetně dvou Američanů. První tři živé ženy, Romi Gonen, odvlečená z Novy, a Emily Damari a Doron Steinbrecherová, odvlečené z Kfar Aza, vyšly ven 19. ledna. Každá další sobota přinesla další živé zajatce a, jak fáze vyžadovala, mrtvé.

Sledujte, jak Hamás zacházel s mrtvými. Dne 20. února 2025 předal čtyři rakve, o nichž tvrdil, že obsahují Širi Bibasovou, Ariela, Kfira a Odeda Lifšice, po inscenovaném představení v Chán Júnisu, které FDD popsala jako ceremonii zrežírovanou Hamásem, s černými rakvemi vynášenými na pódium. Izraelští soudní lékaři identifikovali Ariela, Kfira a Lifšice. Čtvrté tělo nebylo Širi Bibasové. Později bylo identifikováno jako tělo arabské ženy z Gazy. Hamás pak předal ostatky, které Izrael jako Širi identifikoval. Mluvčí IDF Hagari řekl, že forenzní zjištění a zpravodajské informace ukázaly, že oba chlapci „nebyli zabiti při leteckém úderu“, ale „chladnokrevně zavražděni“ a že „teroristé ty dva malé chlapce nezastřelili — zabili je holýma rukama“, v rozporu s dřívějším tvrzením Hamásu. Tato zjištění byla izraelská; podle Hagariho byla sdílena se zahraničními partnery. Předškolák a kojenec a teroristická organizace, která z jejich rakví udělala představení.

Po první fázi boje pokračovaly. Třetí dohoda, součást příměří zprostředkovaného USA v říjnu 2025, požadovala, aby Hamás vrátil všechny, které stále držel, živé i mrtvé. CNN uvedla, že posledních 20 živých rukojmích bylo propuštěno 13. října 2025. American Jewish Committee zaznamenal, že Izrael výměnou propustil 2 058 arabských vězňů. Mrtví přicházeli pomaleji. Jewish Virtual Library uvedla, že Hamás nedodržel původní lhůtu a předával jen několik rakví najednou; nejméně jednou forenzní testy zjistily, že předané tělo nepatřilo rukojmímu. Dne 27. ledna 2026 Fox News informovala, že americký zmocněnec Steve Witkoff řekl, že „VŠECH 20 živých rukojmích a všech 28 zemřelých rukojmích v Gaze už bylo vráceno“, poté co byly identifikovány ostatky izraelského policisty Rana Gviliho. Hostages and Missing Families Forum poděkovalo americké administrativě. Premiér Benjamin Netanjahu později řekl: „Přivedli jsme zpět každého z nich.“ CNN poznamenala, že jen zřídka dodal, že ne všichni se vrátili živí.

Rodiny, které se nevzdaly

Hostages and Missing Families Forum vzniklo po útoku ze 7. října. Příbuzní bez vojenské hodnosti a bez diplomatického kanálu si jeden vybudovali: stan a pak náměstí v Tel Avivu, z něhož se stalo Náměstí rukojmích, týdenní shromáždění a plakáty s tvářemi dětí a prarodičů. American Jewish Committee uvedl, že spolupracoval s více než 50 z těchto rodin. Jejich společný požadavek: zajatci se nesmějí nikdy stát abstrakcí.

V době, kdy vyšla poslední živá rukojmí, byly některé z těch plakátů už fotografiemi mrtvých. Děti Bibasových byly kojenec a předškolák. Hersh Goldberg-Polin, 23 let, odvlečený z Novy, byl v roce 2024 zavražděn v tunelu s pěti dalšími, jejichž těla izraelské síly později vyprostily. Thajští dělníci, kteří přijeli sbírat ovoce, zemřeli daleko od domova.

Kdo je odvlekl

Jeden rozdíl zůstává. Na jedné straně demokratický stát, jehož občané se zahořkle přeli o cenu, a přesto pokládali přivedení civilistů domů za veřejnou povinnost. Na druhé teroristické skupiny, které braly kojence, zemědělské dělníky a návštěvníky festivalu jako vyjednávací žetony, držely je v tunelech a jejich rakve vystavovaly na pódiu. Civilisté v Gaze zaplatili ve válce, která následovala po 7. říjnu, strašlivou cenu. To nemění, kdo rukojmí odvlekl, ani co o zajetí říkají lidé, kteří ho přežili. Kdo mluví o této válce a rukojmí vynechá, skrývá důvod, proč začala.

Podívejte se na vlastní výpověď důstojníků o válce ve filmu Naza: Skutečný příběh. Pak si přečtěte, jak IDF hledá rukojmí v Gaze, a léky pro rukojmí v Gaze: co film ukazuje.